cz en de

Aktuality:

15
Prosinec
15.12.2015
Naše společnost úspěšně prošla dalším recertifikačním procesem a úspěšně obhájila certifikát systému řízen…
10
Červenec
10.7.2015
Naše společnost přijala dokument CSR (Corporate Social Responsibility)

Slovník pojmů:

Hutní profily / Tvarované oceli:

Tyčová ocel složitějších průřezů, vyrábí se válcováním za tepla nebo tažením za studena z ocelí stavebních, strojních, nástrojových.

iso9001

    

slv

    

Portály měst - informační portály více než 250 vybraných měst České republiky

    

Plzeňský kraj

    

Slovník pojmů

Hlubokotažnost:

Schopnost hlubokého tažení plechů (zvláště ocelových), například k výrobě tažených předmětů, nádob, obalů a karosérií.

Hutní profily / Tvarované oceli:

Tyčová ocel složitějších průřezů, vyrábí se válcováním za tepla nebo tažením za studena z ocelí stavebních, strojních, nástrojových.

Konstrukční ocel:

Uhlíková nebo slitinová ocel používaná k výrobě strojních součástí, stavebních konstrukcí, přístrojů atd. Objemem výroby, rozmanitostí druhů a dosahovanými vlastnostmi představuje konstrukční ocel nejvýznamnější skupinu technických materiálů.

Ocel:

Slitina železauhlíkem, popřípadě s dalšími prvky. Vyznačuje se dobrou tvárnostíhouževnatostí. Podle způsobu výroby se ocel dělí například na konvertorovou, Siemensovu-Martinovu, elektroocel. Podle chemického složení na uhlíkovou a slitinovou (legovanou). Ocel uhlíková obsahuje maximálně 1,8 % uhlíku, několik desetin % manganu, popřípadě křemíku a pod 0,06 % fosforusíry. Vlastnosti uhlíkové oceli jsou určovány obsahem uhlíku. Oceli slitinové se legují nejčastěji Cr, Mn, Ni, Mo, V, W, Ti, Al. Podle použití jsou oceli konstrukční, nástrojové a speciální. Oceli konstrukční mají dobré mechanické vlastnosti, dobrou houževnatost, popřípadě i vyhovující technologické vlastnosti, zejména svařitelnost. Oceli nástrojové mají vysokou tvrdost, dobré řezné vlastnosti (i při vyšších teplotách). Oceli speciální jsou obvykle vysoko legované, nejčastěji prvky Cr, Ni, Mo, Mn. Podle druhu a množství přísadových prvků nabývají zvláštní vlastnosti – dobrou korozní odolnost, žárovzdornost, žáropevnost, popřípadě zvláštní fyzikální vlastnosti – nemagnetičnost, malý součinitel teplotní roztažnosti.

Ocelová hala:

Budova s volným vnitřním prostorem pro účely průmyslové, kulturní, sportovní, výstavní, dopravní (hangáry, nádražní haly) ap. Nosnou konstrukci ocelových hal tvoří ocelové sloupy, nesoucí často jeřábovou dráhu, a střešní vazníky, na kterých je uložena krytina. Ocelová hala je ohraničena obvodovým pláštěm. Průmyslové výrobní haly jsou ocelové haly jednolodní nebo několikalodní.

Ocelové konstrukce:

Stavební konstrukce z oceli, montované na stavbě z prvků zhotovených v mostárně. Používají se například na průmyslové, mostní, vodní (jezy), obytné a věžové stavby.

Ocelové konstrukční prvky:

Stavební prvky vyrobené z oceli.

Ocelový most:

Most postavený z oceli. Ocelové mosty jsou trámové (plnostěnné, spřažené, komorové, prihradové), obloukové, visuté a zavěšené. Plnostěnné trámové ocelové mosty mají konstrukci složenou z trámů, které vyvozují na podpěry od svislého zatížení jen svislé tlaky. Konstrukce ocelového mostu trámového sestává z mostovky, tvořené podélníky a příčníky, která nese vozovku, dále z hlavních nosníků, na nichž jsou uloženy příčníky, z příčných a větrových ztužidel a ložisek. Jiné druhy trámových mostů jsou ocelové mosty spřažené, které mají ocelové hlavní nosníky, na nichž spočívá betonová mostovka, komorové, které mají hlavní nosníky uzavřeného průřezu, tvořené tenkými plechy, a příhradové, jejichž trám sestává z příhradové konstrukce. Všechny druhy ocelových mostů trámových mohou mít nosníky prosté nebo spojité. Obloukové ocelové mosty mají hlavní nosník tvaru oblouku a mostovka je obloukem podepřena, nebo je zavěšena, vyčnívá-li oblouk nad mostovku. Visuté ocelové mosty mají jako nosný prvek visutý pás tvořený nosným lanem z oceli vysoké pevnosti a mostovka je na visutý pás zavěšena. Zavěšené ocelové mosty mají jako nosný prvek trámový nosník, jehož rozpětí je zmenšeno šikmými lanovými závěsy, vedenými přes pylony. Mosty o rozpětí nad 550 m byly realizovány jedině jako mosty visuté.

Ocelový vazník:

Část konstrukce, přenášející zatížení ze střechy do sloupů. Určuje tvar střechy (pultový, sedlový, obloukový). Konstrukce ocelového vazníku je příhradová nebo plnostěnná.

Plech:

Hutnický výrobek, kovová deska nebo pás, vyráběný válcováním za tepla i za studena z různých materiálů. Například z oceli, mědi, cínu, olova, mosazi, hliníku. Vyrábějí se plechy hrubé (přes 5 mm tloušťky), střední (5–3 mm) a jemné (pod 3 mm). Obyčejné tenké plechy se válcují v tabulích nebo plynule v pásech. Povrch ocelových plechů může být černý, přirozeně okujény, mořený, hlazený, za studena válcovaný, lesklý, pokovený (cínovaný, zinkovaný), též s vypuklým vzorem, děřovaný nebo vlnitý.

Povrchová úprava kovů:

Technika, opatření sloužící jako ochrana proti korozi a ke zlepšení vzhledu nebo mechanických vlastností kovových předmětů zpracováním povrchu kovů broušením, leštěním nebo vytvořením ochranné vrstvy. Na kovech se vytváří ochranná vrstva: a) kovová – pokovováním galvanostegií, vyredukováním kovu bez použití elektrického proudu, máčením, metalizací (šopováním), srážením par ve vakuu (pokovování ve vakuu), difúzí jiného kovu (šerardování, alitování, alumetování, inchromování), plátováním; b) nekovová anorganická, například oxidová vrstva, vytvořená oxidací kovu při ohřevu na vzduchu, brynýrováním, chromatováním, eloxováním, fosfátováním, pasivací, torktretováním, smaltováním; c) nekovová organická, napři nanášením nátěrových hmot, povlaky plastů, obkládáním deskami, nalepováním fólií, fluidací; d) kombinovaná, vytvořená složením několika způsobů povrchové úpravy kovů, například fosfátováním a na nášením laku.

Strojírenství:

Komplex průmyslových oborů vyrábějících stroje, zařízení, výrobní celky a nářadí pro všechna odvětví hospodářství i spotřební předměty. Vlastní strojírenská výroba je zaměřena převážně na kovové výrobky, části a mechanismy zpracovávané strojírenskými procesy (tvářením, obráběním, svařováním) a na montáž a kompletaci celků a zařízení, obsahujících i části a příslušenství vyráběné jinými průmyslovými obory. Strojírenství tvoří materiální základnu technické vybavenosti veškerého národního hospodářství. Na jeho úrovni závisí v rozhodující míře produktivita hospodářství, technický pokrok, obranyschopnost země i životní úroveň. Strojírenství se vyvíjelo z původní manufakturní výroby od 18. století. Přechod od manufakturní výroby k průmyslové velkovýrobě pomocí strojů se stal základem procesu průmyslové revoluce. První zemí s rozvinutou strojírenskou velkovýrobou byla Velká Británie, od poloviny 19. století došlo k prudkému rozvoji strojírenství též v Německu a o něco později i v USA. V českých zemích si rozvinutý textilní průmysl vynutil i vznik průmyslu strojírenského, jenž se postupně rozšířil i na výrobu strojů parních, obráběcích a zařízení pro potravinářský průmysl, doly a hutě i na výrobu zbraní (Plzeň, Vítkovice). V letech 1918–39 se strojírenství stalo hlavním odvětvím československého hospodářství a výrazně se prosazovalo při československém exportu. Efektivnost strojírenské výroby je podmíněna koncentrací výroby a její specializací, umožněnou účinnou dělbou práce a kooperací v mezinárodním měřítku.

Svařenec:

Jednodušší samostatný výrobek nebo konstrukční celek vytvořený svařením, který se popřípadě dále technologicky zpracovává a upravuje.

Svařování:

Řada technologických postupů nerozbíratelného spojování strojních částí i celých konstrukcí ze součástí jednoduchého tvaru (hutních polotovarů, výkovků, odlitků). Svařují se kovy nebo plasty za působení tepla, tlaku nebo tepla společně s tlakem. K vytvoření svaru se používá někdy přídavný svařovací materiál, stejný nebo podobného složení jako původní materiál, který má schopnost se s původním materiálem metalurgicky dobře spojit. Při speciálním svařování se často používá ochranné prostředí pro získání kvalitního svaru. Při práci používá svářeč ochranné prostředky k ochraně před intenzívním zářením elektrického oblouku, elektrickým proudem a teplem. Patří k nim zejména maska svářeče, svařovací štít s tmavomodrým speciálním sklem, kožené rukavice s dlouhým rukávem, kožená nebo azbestová zástěra, přidržovací kleště, brýle a odsávací zařízení (kabina nebo ohebná hadice s místním odsáváním). Viz také tabulku Přehled technologických postupů svařování.

Svařování MAG:

[Anglicky metal active gas], obloukové svařování v ochranné atmosféře CO2. Elektrický oblouk hoří mezi kovovou elektrodou (holý drát průměru 0,8–2,4 mm) a svařovaným materiálem v atmosféře CO2, který částečně oxiduje lázeň za vzniku malého množství strusky. Svařuje se stejnosměrným proudem poloautomaticky nebo automaticky.

Svařování v ochranném plynu:

Elektrické obloukové svařování, při němž svařovací oblouk i natavený kov je obklopen ochranným plynem. Podle použitého plynu se rozlišuje: svařování MAG, WIG a svařování v argonu odtavující elektrodou.

Svařování WIG:

[Anglicky wolfram inert gas], svařování v argonu netavnou elektrodou. Elektrický oblouk hoří mezi wolframovou elektrodou a svařovaným materiálem v proudu argonu, který chrání svarový kov před oxidací. Svařuje se zpravidla střídavým elektrickým proudem. Metoda je vhodná pro svařování korozivzdorných a žárovzdorných ocelí, lehkých kovů a jejich slitin, mosazí, niklu a jeho slitin.

Svařování za působení tepla a tlaku:

Technologické postupy svařování, při nichž dochází k natavení stykových ploch za současného působení tlaku a ohřevu.

Válcování plechů:

Plechy se válcují ve válcovacích stolicích s hladkými válci z plochých předvalků. Nejprve se válcuje napříč, aby se dosáhlo potřebné šířky plechu a potom se plech otočí o 90° a válcuje se podélně. Tím se dosáhne stejnoměrné tloušťky a rovnoměrnějších vlastností materiálu v podélném i příčném směru válcování. Vyrábějí se jak plechy tlusté, tak i tenké. Hranicí jsou 4 mm. Plechy mohou být pocínované, pozinkované, poolověné nebo lakované. Válcování za studena se používá pro výrobu plechů s hladkým povrchem a velkou přesností, i když výchozím polotovarem jsou pásy válcované za tepla. Hlubokotažné plechy jsou plechy s dobrými mechanickými vlastnostmi, např. převálcované za studena.

Výpalek z plechu:

Je přesný ocelový díl připravený pro svařování. Oddělování (řezání) nebo rozdělování materiálu jeho vytavením nebo vypálením v dělící spáře. Potřebné teploty se dosahuje elektrickým rozžhaveným drátem (dělení některých plastů) nebo elektrickým obloukem, popřípadě plazmovým plamenem (dělení kovu). Při řezání oceli kyslíkem se spára vypaluje proudem kyslíku po předchozím ohřátí na zápalnou teplotu kyslíkoacetylenovým plamenem tzv. řezacím hořákem. Pro řezání všech kovů lze použít elektrický oblouk se silně obalenou uhlíkovou nebo wolframovou elektrodou.

EVROPSKÝ FOND PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ A MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR PODPORUJÍ INVESTICE eu oppi